STARŠÍ DOROST MFK VYŠKOV

Nebýt zlomené ruky, mohli jsme být možná i nadále v MSDL. Úraz ruky mu sebral půl roku fotbalového života. Nyní má již správný dech. Jaroslav Kuchynka.

Jak došlo tehdy k prvním kontaktům ze strany Vyškova?

Chytal jsem za „B“ tým mužů Slavkova v utkání IV. Třídy mužů v Mouřínově. Po zápase mě oslovil sudí utkání, pan Martin Neděla (trenér žáků Vyškova). Z minuty na minuty jsem věděl, že chci jít hrát do Vyškova, protože situace ve Slavkově nebyla ideální. Po zkontaktování trenérem Gottvaldem jsem nastoupil do přípravy dorostu Vyškova.

Co sis představoval pod pojmem 2. dorostenecká liga a jak na Tebe zapůsobilo prostředí, na české poměry, slavného stadionu v Drnovicích?

Druhá liga pro mě byla vyšší úroveň, což se paradoxně na nasazení hráčů na tréninkových jednotkách vůbec nijak neprojevovalo. Samotná soutěž naplnila mé očekávání – rychlost, technika, důraz, fotbalovost i myšlení soupeřů, obvzláště „B“ týmů velkých klubů, bylo očividné. Na druhou stranu mě překvapila trpělivost trenéra Gottvalda, který v situaci jaká nastala, vše zvládal s ledovým klidem.

Stadion v Drnovicích byl dobrý, velká škoda je jen toho, že se stadion neudržuje v normálním chodu. Pokud by bylo vše jak má být ze strany kvality stadionu, byl by to pořád jeden ze 3 nejlepších stadionů v ČR.

Začátek angažmá byl krutý – zlomená ruka. Pociťuješ ještě dnes následky?

Následky nepocituji, při zápasech na ruku nemyslím, ale na tréninku moc přemýšlím o tom, abych na ruku „blbě“ nespadnul. Co se týká ohebnosti a obratnosti, je vše v pořadku.

Jak je gólmanovi, který přijde z OP do 2. ligy, je jednička a místo toho, aby chytal, sedí na tribuně se sádrou na ruce?

(trpký úsměv) hmmm, je to určitě zklamání. Poté je o to větší snaha dostat se zpět na výkonostní úroveň v co nejkratším časovém úseku.

Co Ti dalo působení ve Vyškově po fotbalové a po lidské stránce?

Určitě jsem se naučil hodně věcí, například používat více nohy při chytání, díky silovým cvikům na tréninku jsem i zesílil. Na gólmanských trénincích jsem se naučil novým věcem, každý trénink jsem byl pod dohledem zkušeného kouče, který mi v případě chybného provedení vysvětlil chybu a nabídnul lepší řešení. Po lidské stránce jsem poznal, že i sebelepší výkon jednoho hráče neovlivní vývoj utkání, proto je také fotbal kolektivním sportem, že? Výpadek jednoho hráče něco stojí, nadprůměrný výkon jedince nemusí přinést kýžené ovoce. Poznal jsem i více stylů fotbalu – Baník Ostrava agresivní, Sigma Olomouc technická, Kroměříž praktikovala norský styl zakládání útoků....

Jaké jsi měl vztahy s vyškováky?

Výborné (pohotově). Parta v dorostu i v mužích byla výborná, rozuměli jsme si na hřišti i mimo něj. Vyškovská parta bylo jedno velké plus.

Na podzim 2009 jsi působil ve Slavkově u Brna, v klubu 1.A třídy. Jak jsi spokojen?

Kvalita soutěže není tak špatná, jak by se mohlo na první pohled zdát, umístění je dobré, nad očekávání, ale pokud se jedná o vztahy v kabině, tak není vše na nejlepší úrovni. Na první pohled v kabině byl týmový duch výborný, parta se mi zdála vynikající, ale postupem časem se začaly vztahy kristalizovat a není to vůbec dobré.

Trenérem Slavkova je Roman Kukleta. Jaký je člověk a trenér?

Co se týče fotbalových zkušeností, tak patří pan Kukleta mezi elitu. Jeho názorů a rad si hrozně vážím. Co se týče trenérských dovedností, tak nemůžu moc hodnotit, poznal jsem ho teprve nedávno a nevlastní chybou občas chybí na trénincích. Jinak myslím, že se od něj může kdokoliv hodně věcí přiučit.

Sleduješ vyškovské výsledky mužů v divizi a dorostu v divizi?

Ano, sleduju. Muži jsou nepříjemným překvapením, čekal jsem je nejhůř do 8. místa. Vhledem k ne velkému odchodu hráčů v létě se daly očekávat lepší výsledky. Dorostenci v divizi utrpěly ztráty věkovými odchody, ovšem čekalo se, že se bude bojovat o špici tabulky. Proto je momentální umístění zklamáním, ale vím, že začátek soutěže nevyšel dle představ, konec stál určitě za to. Celkový pohled na vyškovské výsledky? Jednoznačně zklamání.

zpracoval: Petr UHLÍŘ